Pracovní podmínky v Číně

Napsal Markéta (») v úterý 20. 10. 2015 v kategorii Ekonomika, přečteno: 1955×

V mnoha továrnách v Číně pracují lidé za podmínek, které porušují čínské zákony i předpisy Mezinárodní organizace práce.

Přesčasová práce

Dělníci pracují až 14 hodin denně, 6 dnů v týdnu. Pokud je vysoká poptávka, stává se běžnou praxí sedmidenní pracovní týden. V Číně sice zákony stanovují limity na práci přesčas, firmy je však často porušují. Přesčasy jsou povinné a lidé často nedostávají zaplaceno za přesčasovou práci tolik, kolik stanovuje zákon.

Pro velkou část dělníků je minimální mzda současně základním platem. Minimální mzda však nestačí na úhradu nákladů na živobytí, proto je mnoho dělníků nuceno v továrnách pracovat přesčas, aby uživili sebe a své rodiny.

Bezpečnost práce

Lidé musí pracovat u strojů bez ochranných pomůcek. Při výrobě používají spreje na barvení bez ochranných masek. Často jsou při práci zraněni nebo umírají při průmyslových nehodách. Někdy umírají i z přepracování.

Zdravotní problémy dělníků

Stres z práce vede u pracujících ke zdravotním problémům. Mají deprese, bolesti hlavy, žaludeční vředy, vysoký krevní tlak atd. Dělníci mohou být propuštěni z práce za to, že si vezmou volno, aby navštívili lékaře nebo aby se zotavili ze zranění nebo nemoci.

Práce bez pracovní smlouvy

Firmy často nemají se svými zaměstnanci uzavřeny pracovní smlouvy. To zaměstnancům znemožňuje bránit se, pokud firmy porušují zákony (minimální mzda, pracovní doba, přesčasová práce). Pokud jsou však pracovní smlouvy uzavřeny, zaměstnavatelé je stejně porušují.

Dělníci z venkova

Většinu pracovníků v čínských továrnách tvoří přistěhovalci z venkova. Když lidé z venkova přijdou do města, musí oznámit místním úřadům, že získali práci a kde budou bydlet. Potom dostanou potvrzení o přechodném pobytu, které je platné 6 až 12 měsíců podle lokality, a následně je možné si jej prodlužovat.

V některých městech tvoří migranti z venkova již většinu populace. Pouze malé části z nich se však podaří získat ve městě stálé bydliště. Ani dlouhodobý pobyt ve městě nestačí k získání povolení k trvalému pobytu. Je nutné projít zdlouhavým procesem registrace. Pro mnoho migrantů z venkova je ale registrace nemožná buď z finančních důvodů nebo kvůli místním úředníkům, kteří často vyžadují úplatky. Lidé s venkovským statutem nemají přístup k sociálnímu systému a dávkám, na který mají nárok obyvatelé měst.

Zákony na papíře

Centrální vláda v Číně vydává zákony, které se týkají pracovních podmínek, ale jejich uplatňování závisí na místních úřadech. V roce 1995 Čína přijala zákoník práce a v roce 2008 vstoupil v platnost zákon o pracovních smlouvách. Tyto dvě právní normy poskytují čínským dělníkům poměrně dobrou ochranu před bezohledným chováním zaměstnavatelů. Jenže plnění těchto povinností místní úřady ve firmách nevymáhají. Buď se nechají od majitelů firem podplatit nebo jdou prostě firmám na ruku.

Odborová organizace

V Číně je povolena jediná odborová organizace, a to Všečínská federace odborů, která je obecně považována za orgán Komunistické strany Číny. Všichni musí odborové organizaci odvádět dvě procenta ze mzdy. Tato odborová organizace však vychází vstříc mnohem více firmám než svým členům. Dělníci chtějí vlastní odbory, které by hájily jejich zájmy. Úsilí založit vlastní odbory je ale v Číně blokováno.