Genocida ve Rwandě

Napsal Markéta (») v pátek 1. 7. 2016 v kategorii Historie, přečteno: 1227×

Rwanda je malý vnitrozemský stát, který leží ve střední Africe. Má přibližně 10,5 milionů obyvatel. Na severu sousedí s Ugandou, na jihu s Burundi, na západě s Kongem a na východě s Tanzánií.

Během rwandské genocidy došlo k masovému vyvražďování etnické skupiny Tutsijů, kteří tvořili většinu obětí, a umírněných Hutů. Genocida probíhala v roce 1994 od dubna do června na území Rwandy. Hutuští radikálové během genocidy zavraždili přibližně 800 tisíc obyvatel Rwandy.

Vztah mezi etnickými skupinami Hutů a Tutsijů

Napětí mezi Hutuy a Tutsii nebylo v minulosti tak velké, protože se jedná o blízké etnické skupiny. Belgičtí kolonizátoři však v roce 1933 zavedli identifikační průkazy s vyznačenou příslušností k etnické skupině. Tutsiové, kteří byli v menšině, zastávali ve společnosti významnější funkce.

Po protikoloniálním převratu v roce 1959 se k moci dostali Hutuové. Tutsiové byli od té doby diskriminováni, proto odcházeli do zahraniční, zejména do Burundi a Ugandy. Tutsiové v roce 1987 vytvořili na území Ugandy Rwandskou vlasteneckou frontu (RPF). Rwandská vlastenecká fronta prosazovala umírněnou politiku dělby moci a připouštěla použití ozbrojené síly pro návrat do vlasti.

Občanská válka

V říjnu 1990 zahájila Rwandská vlastenecká fronta ofenzívu. Jednotky RPF měly pouze lehkou výzbroj a pohybovaly se pěšky. Naproti tomu FAR (Forces Armées Rwandaise) měla nejen početnější armádu, ale také obrněná vozidla a vrtulníky.

Zpočátku jednotky Rwandské vlastenecké fronty (RPF) postupovaly velice rychle. Později však FAR přišly na pomoc zairské a francouzské jednotky a odřízly rebelům cestu do hor. Jednotky RPF musely postupovat otevřenou savanou, kde se staly snadným terčem. Po drtivé porážce se musely jednotky RPF stáhnout zpátky do Ugandy.

Rwandská vlastenecká fronta brzy poté uskutečnila druhou ofenzívu, při které použila odlišnou strategii. Obsadila hornatou oblast na severozápadě Rwandy. Odtud pak vedla guerillové operace.

Prezident Rwandy Juvénal Habyarimana se dostal do velmi složité situace. Musel čelit vojenské hrozbě RPF. Zároveň musel činit řadu ústupků Západu, protože od něho dostával pomoc. Navíc, jeho režim výrazně ztrácel podporu obyvatel. Měl tedy zájem na vyjednávání.

Juvénal Habyarimana

Na vyjednávání měla zájem i Rwandská vlastenecká fronta, přestože v té době získala vojenskou převahu. Obávala se však, že se do konfliktu zapojí francouzské posily. Zároveň existoval mezinárodní tlak na mírové řešení situace. Přistoupení k vyjednávání se tedy jevilo jako vhodnější varianta než přímé vojenské vítězství.

Dohoda z Arushe

Jednání probíhala v Arushi v Tanzánii. Vyjednávání mělo spíše podobu jednostranného kladení požadavků. Rwandská vlastenecká fronta měla výhodnou pozici a prakticky si diktovala podmínky. Prezident Rwandy Habyarimana musel souhlasit s výraznými ústupky.

K podpisu smlouvy došlo v srpnu 1993. Na uskutečňování dohody měla dohlížet Pozorovatelská mise OSN pro Rwandu (UNAMIR), která byla do země vyslána na podzim roku 1993. S výsledkem dohody však rozhodně nebyli spokojeni hutuští radikálové, kteří se obávali ztráty moci i nabytého majetku. Zároveň měli obavy i o svou bezpečnost.

Příprava genocidy

Byla založena rozhlasová a televizní stanice Hutu Power a noviny Kangura. Tyto sdělovací prostředky šířily rasistické myšlenky. Tutsiové byli označováni jako „švábi“. Propaganda měla úspěch. Bylo běžné, že lidé seděli ve skupinách u radiových přijímačů a se zaujetím poslouchali vysílání, ve kterém byli vybízení k nenávisti a k odstranění Tutsiů. Docházelo k rekrutování civilistů, ze kterých byly vytvářeny milice. Tyto milice byly vyzbrojovány a cvičeny.

Bylo nutné zajistit zbraně pro statisíce bojovníků, což bylo velmi nákladné. Kromě toho, distribuce velkého množství zbraní by určitě neunikla mezinárodním organizacím. Organizátoři tedy vyzbrojili většinu bojovníků tradičními zbraněmi jako jsou mačety, meče a oštěpy. Pouze někteří členové každé skupiny měli k dispozici samopaly.

Průběh genocidy

Ke spuštění genocidy došlo po sestřelení letadla s prezidenty Rwandy Juvénalem Habyarimanou a Burundi Cybrienem Ntaryamirou 6.dubna 1994. Oba politici patřili k k Hutuům. Největší podíl na vraždění měli Hutuové z milicí Interahamwe a Impuzamugambi. Nejprve byli popraveni hutuští opoziční politici, tutsijší intelektuálové a deset belgických vojáků z Pozorovatelské mise OSN, poté byli vyvražďování všichni Tutsiové bez rozdílu.

Po zahájení masakrů se 2500 členů Pozorovatelské mise OSN stáhlo. Teprve v květnu Rada bezpečnosti OSN rozhodla o vyslání 5500 mužů na ochranu uprchlíků a civilistů, ale ti do Rwandy dorazili až po ukončení etnických čistek.

Lidé byli vražděni na ulicích, ve školách i v kostelích. Každý den se v rádiu ozývala propaganda, která vyzývala k dalšímu vraždění. Tutsiové byli vražděni systematicky, jak po malých skupinkách, tak po tisících. Genocida nabrala nevídané tempo. Oběťmi nebyli pouze Tutsiové. Hutuové, kteří se odmítli na genocidě podílet, byli také zabiti.

Válka skončila v červenci 1994, kdy tutsijská Rwandská vlastenecká fronta převzala vládu. Prezidentem a premiérem byli jmenováni zástupci Hutuů. Skutečným vládcem byl však šéf FRP generál Paul Kagame z kmene Tutsiů, který je od roku 2000 prezidentem. Po vítězství Rwandské vlastenecké fronty uteklo do Zairu a Tanzanie na 1,7 milionů Hutuů, ale většina se později vrátila do Rwandy.