Když se na konci druhé světové války fronta blížila k Brnu, rostly obavy místních Němců. Ve městě zůstali hlavně starci, ženy a děti, protože bojeschopní muži museli na frontu. Na konci války žilo v Brně přibližně 58 tisíc Němců. Asi šedesát procent z nich však před Rudou armádou dobrovolně uprchlo.
Situace po osvobození Brna
Po obsazení Brna sověty 26.dubna 1945 zůstalo ve městě kolem 25 tisíc Němců. Češi byli během protektorátu několik let utlačováni, a tak se všechna jejich nenávist obrátila proti Němcům. Němci byli pronásledováni, i když nebyli nacisté a ničím se neprovinili.
V důsledku války přišlo Brno asi o 30 tisíc bytů, takže mnoho lidí nemělo kde bydlet. Proto se začaly ozývat požadavky, aby byli Němci z Brna odsunuti.
Dne 29. května 1945 přijala rada Zemského národního výboru v Brně výnos č. 78/1945, který nařizoval vysídlení všech žen a dětí a mužů německé národnosti pod 14 a nad 60 let. Ostatní muži museli zůstat v Brně, aby tam odstraňovali válečné škody. Vystěhovaní si s sebou mohli vzít, co unesli, s výjimkou cenností a vkladních knížek.
Odsun Němců z Brna
Dne 30.května 1945 ve 22 hodin večer byli lidé vyvedeni ze třinácti seřadišť. Šli přes Staré Brno, po Vídeňské ulici směrem na Rajhrad. Jednalo se přibližně o 20 tisíc německých obyvatel (ženy, děti a starci). Nejednalo se o řádný odsun, který byl schválený Postupimskou dohodou. Byla to narychlo připravená akce, kterou organizovaly československé úřady.
Pochod probíhal za dozoru ozbrojených Revolučních gard brněnské Zbrojovky a armádních jednotek. Lidé museli jít bez jídla a bez vody. Zastávky pro odpočinek se nedělaly a lékařská péče nebyla k dispozici.
Po přenocování v rajhradské sokolovně, orlovně a v jiných prostorách dorazili vysídlenci v ranních hodinách 31.května 1945 do Pohořelic. Zde bylo zjištěno, že mezi vyhnaným obyvatelstvem jsou i Češi ze smíšených manželství, jejich děti, němečtí Židé a němečtí antifašisté. Tito lidé byli vráceni zpět do Brna.
Asi 10 tisíc Němců, kteří byli ještě schopni pochodu, muselo jít směrem k Mikulovu a do Rakouska. Ostatní vysídlenci zůstali v pohořelickém táboře. Přibližně 940 osob bylo umístěno v okolních vesnicích, protože v táboře v Pohořelicích nebylo dost místa. V těchto vesnicích se Němci dostali pod správu místních národních výborů nebo místních komisí.
Ve sběrném táboře v Pohořelicích byly velmi špatné podmínky. Chyběly postele, hygienická zařízení a léky a zásobování potravinami vázlo. Rychle se šířila epidemie úplavice a tyfu. Podle výkazu o vydávané stravě žilo v táboře 5.889 osob.
Jako nové ubytovací zařízení tak posloužil Ústav pro mladistvé provinilce v Mikulově na Mušlově. Už 8.června bylo v tomto zařízení ubytováno 1175 Němců z Pohořelic. Do 25.června 1945 bylo na Mušlov převedeno celkem 1.907 brněnských Němců.
Dne 14.června 1945 byl vypraven do Brna speciální transport 2000 Němců. Dne 4.července byla nařízena závěrečná likvidace pohořelického tábora, kde žilo v té době už jen 80 Němců. Tábor zanikl 7.července 1945.
Počet obětí
Každý den umíralo v táboře 60 až 70 lidí. V pohořelickém táboře zemřelo 459 brněnských Němců, 170 jich zemřelo v okolních obcích. Další lidé zemřeli při pochodu k rakouské hranici, rakouská strana eviduje 1.062 dalších obětí. Při celé vysídlovací akci mělo zemřít 1.691 lidí.
Údaje českých a německých historiků o přesném počtu zemřelých Němců se však rozcházejí. Rakouská strana uvádí, že během cesty zemřelo 1.950 lidí, v pohořelickém táboře 2.000 lidí a v okolních vesnicích 190 lidí. Celkem se tedy jednalo o 4.140 německých obětí. Jsou uváděny také případy násilí a vražd, které česká strana popírá.
Použité zdroje:
http://www.bruenn.org/cz/ende.html
https://brnensky.denik.cz/zpravy_region/pochod-smrti-neprezily-stovky-nemcu20080531.html
http://www.vets.cz/vpm/mista/obec/2473-pohorelice/V%C3%ADde%C5%88sk%C3%A1/
2024 ©