Arabské jaro, které začalo na konci roku 2010, byla vlna protestů, povstání a revolucí, která zasáhla většinu arabských zemí.
Příčinou arabského jara byly především chudoba a nezaměstnanost. Lidé při protestech vyjadřovali odpor vůči vládnoucím autoritářským režimům, které byly často zkorumpované. V některých zemích trvají nepokoje dosud.
Tunisko
Zemí, kde arabské jaro začalo, bylo Tunisko. Protesty zde začaly v prosince 2010. Lidé tak reagovali na sebevraždu dvacetišestiletého prodavače Muhammada Buazízího, který se v prosinci 2010 upálil před úřadem vlády. Udělal to na protest proti špatným životním podmínkám a nezaměstnanosti.
Došlo k rozsáhlým celonárodním protestům, kvůli kterým v lednu 2011 skončila autoritářská vláda prezidenta Zína Abidína bin Alího. Ten odstoupil z funkce a se svou rodinou uprchl do Saudské Arábie.
V říjnu 2011 proběhly v Tunisku první svobodné volby, ze kterých vzešlo Ústavodárné shromáždění. V dalších parlamentních volbách v říjnu 2014 zvítězila sekulární strana Nidaa Tounes. Prezidentem země je Beji Caid Essebsi, který zvítězil v přímých prezidentských volbách na konci roku 2014.
Egypt
V lednu 2011 začaly v hlavním městě Egypta Káhiře protesty proti korupci a chudobě. Demonstrující požadovali odstoupení prezidenta Husního Mubaraka. Husní Mubárak vládl Egyptu oficiálně jako prezident v parlamentní republice,ale ve skutečnosti byla vláda podřízena jemu. On vytvářel veškerou politiku, především vojenskou a zahraniční.
V únoru 2011 prezident Mubarak odstoupil a moc v zemi převzala armáda. V květnu 2012 proběhly v Egyptě prezidentské volby, ve kterých zvítězil islamista Muhammad Mursí. Mursí byl bývalý předseda Strany svobody a spravedlnosti, která byla založena Muslimským bratrstvem po egyptské revoluci v roce 2011. V úřadu byl od června 2012 do července 2013, kdy byl svržen během vojenského převratu.
Jemen
V lednu 2011 začaly v Jemenu mohutné protesty. Demonstranti požadovali odstoupení prezidenta Ali Abdullah Saleha. V listopadu 2011 byla přijata tzv. Dohoda o předání moci prezidenta Saleha. Tato dohoda předpokládala ustanovení přechodné vlády národní jednoty a konání předčasných prezidentských voleb v únoru 2012. Jediným kandidátem byl dosavadní viceprezident Abdo Rabbo Mansour Hádí. Tato část dohody byla uskutečněna.
Počátkem roku 2014 měly proběhnou prezidentské a parlamentní volby. K tomu však zatím nedošlo. Prezident Hádí zůstal i nadále v úřadu. Předpokládalo se, že v roce 2015 proběhne referendum o nové ústavě a budou vypsány prezidentské a parlamentní volby.
V létě 2014 došlo v souvislosti s odstraněním dotací k cenám pohonných hmot k pouličním nepokojům. Kmen Hútíů (šíité ze severu země) této situace využil k ovládnutí několika provincií, včetně hlavního města Sanaa.
Organizace spojených národů zprostředkovala v září 2014 dohodu, podle které měly být znovu zavedeny dotace k cenám pohonných hmot. Dále měla vzniknout úřednická vláda. Měli být také jmenováni prezidentští poradci z řad Hútíovců a jižního hnutí. Hútíovci však v rozporu s uzavřenou dohodou odmítli odevzdat zbraně a odejít z hlavního měst Sanaa. V následujících měsících se situace v Jemenu zhoršovala, docházelo k nepokojům. V lednu 2015 rezignovali prezident i vláda.
Libye
V Libyi začaly v lednu 2011 rozsáhlé protesty. Režim reagoval střílením do demonstrantů a nasazením armády. V zemi se rozpoutala občanská válka. Na stranu odpůrců režimu se postupně přidala i část ozbrojených sil. Díky rozsáhlé letecké intervenci Severoatlantické aliance byl režim na podzim 2011 svržen. Bývalý vůdce Libye Muammar Kaddáfí byl zabit na útěku z domu, ve kterém se skrýval.
Byly uspořádány první svobodné volby po mnoha desetiletích. Vláda, která vzešla z voleb v roce 2012, má však problémy s kontrolou celé země. Na mnoha místech Libye totiž začaly spory mezi jednotlivými uskupeními bývalých povstalců nebo mezi jednotlivými kmeny.
Sýrie
V březnu 2011 začaly v Sýrii protivládní demonstrace. Vláda přislíbila zavedení některých reforem. Protesty však pokračovaly a syrské ozbrojené síly začaly ve velké míře užívat násilí. V roce 2012 vypukla v zemi občanská válka, kvůli které mnoho Syřanů uteklo za hranice. Z armády začali dezertovat vojáci a přidávali se do protivládního tábora.
Část území Sýrie postupně dobyla radikální islámská teroristická organizace původem z Iráku, která se nazývá Islámský stát. Dne 29. června 2014 byl vyhlášen v obsazených částech Sýrie a Iráku chalífát „Islámský stát“.
Počet syrských uprchlíků v sousedních zemích už přesáhl 3 milióny. Situace uprchlíků je velice těžká, protože okolní země, které je přijaly, přestávají situaci zvládat.
Další země
K protestům a nepokojům došlo však i v mnoha dalších zemích: v Alžírsku, v Jordánsku, v Maroku, v Ománu, v Bahrainu atd.
Arabské jaro se v jistém slova smyslu nevyhnulo žádné arabské zemi. V některých státech propuklo s plnou intenzitou, v jiných státech ovlivnilo vnitropolitickou situaci pouze v omezené míře.
Použité zdroje:
http://fatym.com/view.php?cisloclanku=2012040002
http://www.lideazeme.cz/clanek/arabske-jaro