Těžba ropných písků v Kanadě

Napsal Markéta (») ve čtvrtek 30. 4. 2015 v kategorii Ekonomika, přečteno: 2352×

Ropa je směs přírodních látek. Vznikla fyzikálně chemickými procesy v průběhu miliónů let. Je to hnědá až nazelenalá hořlavá kapalina, která se těží z podzemních nalezišť. Je významných zdrojem energie. V současnosti pokrývá přibližně 40 % světové spotřeby energie.

Ropu dělíme na konvenční a nekonvenční podle způsobu těžby. Nekonvenční těžba ropy je ekonomicky náročnější. V předchozích letech došlo ke zvýšení cen ropy, příčinou je rostoucí světová poptávka po energiích a ztenčující se zásoby konvenční ropy. Díky tomuto trendu se začala těžit i nekonvenční ropa, která je získávána jinými než tradičními těžebními metodami.

Ropné písky

Ropu je možné těžit mimo jiné z ropných písků. Ropný písek je látka podobná asfaltu, která se skládá ze směsi písku, jílu, vody a bitumenu. Z bitumenu je možné speciálním způsobem získávat ropu.

Živice neboli bitumen je souhrnné označení pro organické kapaliny, které jsou velmi viskózní, mají černou barvu a jsou zcela rozpustné v sirouhlíku (sloučenina uhlíku a síry). Nejčastější formou živic jsou asfalt a dehet. Další formou jsou živice obsažené v ropných píscích, které jsou jedním z druhů nekonvenční ropy.

Podle organické teorie vzniku ropy se zbytky rostlin a mořských živočichů vlivem tepla a tlaku přeměnily nejdřív na nerozpustný kerogen, ten potom na živice a ty nakonec na ropu a zemní plyn.

Významné zásoby ropných písků má Venezuela a Kanada. Největší naleziště ropných písků na světe se nachází v kanadské provincii Alberta v oblasti nazývané Athabasca. Ropné písky se zde nacházejí na ploše o velikosti České republiky.

Bitumen má příliš vysokou viskozitu na to, aby ho bylo možné čerpat stejným způsobem jako konvenční ropu. Pro těžbu se využívají dvě metody: metoda povrchová a metoda in situ.

Povrchová těžba ropných písků

Povrchovou těžbu ropných písků je možné provádět v hloubkách do 65 m. Nejdříve je nutno provést odstranění nadloží včetně vegetace. Tím dochází ke zničení místního ekosystému s veškerou faunou a flórou.

Vrstva bitumenu je těžena hydraulickými rypadly. Nabraný materiál je odvážen nákladními auty do drtičů, ve kterých je písek mechanicky rozmělněn. Takto upravený materiál je smíchán s vodou o teplotě přibližně 55^oC a hydroxidem sodným, který usnadňuje separaci. Směs dále putuje potrubím, ve kterém dochází k separaci bitumenu.

Směs je potom odvedena do separačních buněk, ve kterých je bitumen sbírán v podobě bitumenové pěny. Následně dochází k další separaci, protože tímto způsobem získaný bitumen obsahuje stále ještě významné množství vody a jemné částice písku. Poté je bitumen zpracován na syntetickou surovou ropu.

Metoda in situ

Tento způsob těžby se využívá, pokud je bitumen uložen hlouběji než 150 m. Základem metody je tvorba vrtů a snížení viskozity bitumenu. Toho se dosáhne tím, že do vrtů je hnána pára o teplotě vyšší než 250^oC. Metody, které jsou založeny na tomto principu jsou tři: primární, CSS a SAGD. Ve srovnání s povrchovou metodou těžby ropných písků je spotřebováno méně vody. Na druhou stranu se zde však vyšší produkce skleníkových plynů.

Vliv povrchové těžby na krajinu

Při povrchovém způsobu těžby je nezbytné odstranit nadloží včetně vegetace. Každá těžařská společnost je povinna vypracovat plán sanace a rekultivace, který musí schválit vláda. Půda je však v oblastech těžby intoxikována značným množstvím solí a ropných látek, proto v budoucnu nebude možné provést rekultivaci s využitím původních plodin (borovice banksovka, smrk sivý a smrk černý).

Vliv těžby na ovzduší

Těžba ropných písků je vysoce energeticky náročná. V porovnání s konvenční těžbou ropy je vytvořeno až třikrát více skleníkových plynů, které jsou hlavní příčinou globálního oteplování.

Znečištění vody

Těžba ropných písků vede k nadměrnému čerpání vody. Pro barel ropy je potřeba 2 až 7 barelů vody. Z řeky Athabasca těžaři každý rok odčerpají 539 miliónů m³ vody. Přitom jenom 5 až 10 procent vody se vrací zpátky do řeky. To velmi poškozuje ekosystém řeky.

Dalším problém jsou odkaliště, do nichž je odváděna odpadní voda, která vzniká při získávání ropy. Tyto nádrže vypadají na první pohled jako vodní plochy jen s trochu černější vodou. Ve skutečnosti jsou však plné jedovaných solí a kyselin. Některé laguny mají rozlohu desítek km².