Čečensko se nachází na severním Kavkazu a jeho obyvatelé vyznávají islám. V roce 1859 bylo dobyto ruskou armádou a stalo tak se součástí ruského impéria. Po vytvoření Sovětského svazu vznikla v prosinci 1922 v rámci Ruské sovětské federativní socialistické republiky Čečenská autonomní oblast. V lednu 1934 vznikla sloučením Čečenské autonomní oblasti a Ingušské autonomní oblasti Čečensko-Ingušská autonomní oblast.
Bolševici vyhlásili mimo jiné boj náboženství, které považovali za opium lidstva. V oblasti severního Kavkazu, kde byly náboženské hodnoty silně zakořeněné, byla ateistická propaganda málo účinná. Existovaly nelegální mešity, muslimské sekty a působilo zde několik stovek duchovních.
Rozhodnutí o deportaci
Záminkou pro deportace obyvatelstva byla pro Stalina kolaborace s nepřítelem. V období druhé světové války německá vojska obsadila část Kavkazu a někteří Čečenci a Inguši s Němci spolupracovali, protože doufali, že díky tomu získají nezávislost.
Po vytlačení Němců z této oblasti bylo na základě principu kolektivní viny rozhodnuto o likvidaci republiky a o vysídlení Čečenců a Ingušů. Nebralo se v úvahu, že ve stejné době mnoho Čečenců a Ingušů umíralo na frontě v bojích druhé světové války na straně Rudé armády.
Deportace Čečenců a Ingušů
Deportace proběhly v roce 1944 a prováděly je vojska NKVD. Dne 23.února 1944 zahájil Lavrentij Pavlovič Berija, velitel NKVD, operaci Čečevica. Na základě dekretu prezidia Nejvyššího sovětu měla být celá čečenská a ingušská populace přestěhována do Střední Asie.
Lavrentij Pavlovič Berija
NKVD nasadila na akci 119 tisíc svých příslušníků, a to v době, kdy probíhala druhá světová válka, a muži byli potřební na frontě.
NKVD je zkratka z ruských slov Narodnyj komissariat vnutrennich děl. Jednalo se o centrální orgán Sovětského svazu. Zabýval se vnitřní bezpečností, požární ochranou, střežením hranic a evidencí obyvatel. Kromě toho spravoval věznice a pracovní tábory a zabýval se rozvědkou a kontrarozvědkou.
Lidé byly vystěhování ze svých domovů od 23.2. do 28.2.1944, tj. během pěti dnů. Při provádění deportací měly rodiny přibližně půl hodiny na to, aby se připravily na transport. Vojáci NKVD často jednali velmi brutálně, v některých horských oblastech byli obyvatelé zaživa upalováni nebo zastřeleni.
Přeprava obyvatel byla uskutečňována v nelidských podmínkách. Lidé byli nahnáni do dobytčích vagónů bez vhodného oblečení a jídla. Cesta ve vagónech, které nebyly vybaveny ani základním hygienickým zařízením, trvala asi měsíc. Vyžádala si mnoho tisíc mrtvých. Lidé umírali na tyfus, mrazem, ale také hladem, protože dostávali velmi málo jídla. Čas od času vlaky zastavily, aby byla z vagónů vyházena mrtvá těla.
Bylo deportováno přibližně 478 tisíc lidí.
Situace deportovaných ve Střední Asii
Nejvíc lidí však zemřelo až v oblastech, kam byli převezeni. Na místě měli být přesídlenci podle příslušného vládního nařízení materiálně zabezpečení Měli dostat oblečení, obuv, hospodářská zvířata a potraviny výměnou za to, co museli zanechat ve svých domovech. To se však často nestalo.
Se zajištěním základních životních potřeb pomáhali deportovaným příslušníci jiných národů, kteří byli přesídleni dříve. Jejich pomoc však byla nedostatečná, protože byli sami velmi chudí. Místní Kazaši byli ovlivněni stranickou propagandou a považovali deportované Čečence a Inguše za zrádce. Mezi přesídlenci a původními obyvateli vznikaly konflikty.
Vláda nařídila skupinám příslušníků stranických a bezpečnostních orgánů (trojkám) umístit deportované v rodinách místních obyvatel nebo je měli ubytovat v jiných vhodných budovách. Mnoho přesídlenců však ubytování nedostalo a byli nuceni udělat si zemljanky.
Počet obětí
Odhaduje se, že deportace Čečenců a Ingušů si vyžádaly na 200 tisíc obětí.
Návrat části obyvatel
Návrat části Čečenců a Ingušů byl umožněn až čtyři roky po smrti Josifa Stalina. V lednu 1957 byl výnosem Nejvyššího Sovětu povolen Čečencům i Ingušům návrat do vlasti. Tuto možnosti využila většina těch, kteří přežili, v jejich domech však často bydleli ruští nebo dagestánští přistěhovalci. Ty buď vyhnali nebo od nich domy odkoupili.
Použité zdroje:
http://www.pametnaroda.cz/anniversary/detail/id/81?locale=cs_CZ
https://www.clovekvtisni.cz/cs/clanky/od-deportace-vajnachu-ubehlo-72-let?src=217