Genocida Arménů

Napsal Markéta (») v neděli 28. 7. v kategorii Historie, přečteno: 26×

Arménská genocida je souhrnné označení pro zabití přibližně 1,5 milionu Arménů Turky během let 1915 až 1918. Spolu s Armény byli terčem útoků i další křesťanské menšiny v Osmanské říši: Řekové (až 400 000 mrtvých) a Asyřané (až 200 000 mrtvých).

Vliv balkánských válek

V letech 1912-1913 proběhly balkánské války, která skončily porážkou Osmanské říše. Ta přišla o 85 procent svého evropského území.

Důsledkem balkánských válek bylo masové vyhnání muslimů z Balkánu. Až 850 000 těchto uprchlíků se usadilo v oblastech, kde žili Arméni. Muslimští uprchlíci nelibě nesli status svých poměrně dobře zajištěných sousedů. Tito uprchlíci později sehráli při vraždění Arménů a zabírání jejich majetku během genocidy klíčovou roli.

Postavení Arménů v Osmanské říši

Jednou z příčin genocidy byla náboženská a kulturní odlišnost Arménů. Arméni byli v Osmanské říši lidmi podřadného postavení. Nemohli se nijak angažovat v politickém životě, nevlastnili půdu atd.

Porážka turecké armády u Sarikamiše

Osmanská říše se zapojila do první světové války v listopadu 1914 (na straně Německa a Rakouska-Uherska). V lednu 1915 se turecká armáda střetla s ruskými vojsky na arménském území a byla v bitvě u Sarikamiše poražena. Turci ztratili přes 60 tisíc vojáků.

Arméni byli neprávem obviněni z toho, že byli příčinou turecké porážky. Na části fronty sice docházelo k přechodu Arménů k jednotkám carského Ruska, nejednalo se však o masovou dezerci.

Genocida

Vládní strana Jednota a pokrok („mladoturci“) začala připravovat genocidu. Z bývalých kriminálníků byly vytvořeny vojenské oddíly, tzv. čete. 60 tisíc Arménů, kteří sloužili v osmanské armádě, bylo okamžitě demobilizováno a v únoru 1915 organizováno do pracovních skupin. V dubnu 2015 byli zmasakrování.

Během večera 24. dubna roku 1915 byly v Konstantinopoli zatčeny a zavražděny více než tři stovky arménských intelektuálů, politiků a podnikatelů. Tato událost odstartovala následnou násilnou deportaci arménského obyvatelstva.

Na počátku deportací byli ušetřeni Arméni, kteří konvertovali k Islámu, to se ale po pár týdnech změnilo a i tito byli deportováni. Konverze k Islámu byla zakázána. Ušetřeny byly pouze ženy, které konvertovaly k Islámu proto, že si vzaly za muže muslima.

Jednotky čete, které měly na starost odsun Arménů do koncentračních táborů v oblasti dnešního syrského města Aleppo, pro legální pořádek několik hodin před uskutečněním vydaly nařízení o deportaci. Při shromáždění byli zdraví muži odděleni a pobiti nedaleko.

Naopak ženy, děti a starci absolvovali cestu do sběrného tábora, při které ale většina z nich stejně zemřela. Buď byly transporty hromadně zlikvidovány nebo zajatci zemřeli cestou hlady, žízní či na následky znásilnění nebo mučení. Lidé, kteří přežili cestu do Aleppa, pak absolvovali pochody smrti syrskou pouští až do oblasti Dajr az-Zaur v Mezopotámii.

Zachránění

Některá města s početnou arménskou menšinou proti čistkám povstala. Například město Van se bránilo přesile tureckých jednotek skoro měsíc, dokud ho neosvobodily jednotky carského Ruska.

Části Arménů se podařilo vyhlazování uniknout, přežilo asi 500 000 lidí. Byli to hlavně obyvatelé provincie Van a lidé, kteří se schovali v horách. Později našli útočiště v Egyptě, v Sýrii nebo na Kypru.

Současný pohled na události

Turecko, islámské země a Arménie mají na události zásadně odlišný pohled. Představitelé Arménie trvají na tom, že se jednalo o genocidu, odhadují počet zabitých na 1 až 2 miliony a žádají po Turecku odškodnění. Představitelé Turecka vnímají genocidu jako smrt několika set tisíc lidí obou národností v důsledku zmatků způsobených nutností rychle řešit problém kolaborace Arménů.

Za genocidu považuje arménskou tragédii okolo třiceti států na světě. Česká republika se k nim připojila v roce 2017.