Čínská kulturní revoluce byla politická kampaň, která byla oficiálně prováděna v Číně v letech 1966 až 1969 vůdcem Komunistické strany Číny Mao Ce-tungem. Vliv kulturní revoluce však trval až do Maovy smrti v roce 1976.
Oficiální cíle Čínské kulturní revoluce
Oficiálním cílem kulturní revoluce byly velké změny ve společnosti a její modernizace. Ve skutečnosti však zemřely stovky tisíc lidí, které zavraždili příslušníci Rudých gard. Došlo k rozvratu hospodářství a vznikly velké ztráty na kulturním dědictví.
Skutečnou příčinou kampaně byla postupná ztráta vlivu Mao Ce-tunga na chod státu. Byl postupně vytlačován novou generací čínských komunistů, kteří kritizovali chyby Velkého skoku a Maovu taktiku mobilizace lidu. Proto se Mao Ce-tung rozhodl znovu získat svou významnou pozici v čele země.
Zahájení kulturní revoluce
Kampaň začala v srpnu 1966 na 11.plenárním shromáždění ústředního výboru Komunistické strany Číny. Mao zde uveřejnil krátký komentář, který byl nazvaný „Bombardujte hlavní stan“. Aktéry kampaně se kromě Mao Ce-tunga stali armádní maršál Lin Piao a tzv. banda čtyř (jinak také „gang čtyř“) v čele s Maovou manželkou Ťiang Čching.
Gang čtyř byla skupina čtyř členů politického byra Ústředního výboru Komunistické strany Číny. Po smrti Mao Ce-tunga ji vedla jeho bývalá manželka Ťiang Čching. Tato skupina získala vliv v průběhu kulturní revoluce a po úmrtí Mao Ce-tunga se snažila ovládnout mocenské struktury Číny.
Rudé gardy
Čínská kulturní revoluce byla zaměřena proti čtyřem přežitkům, to znamená proti starému myšlení, kultuře, obyčejům a návykům. Hnací silou revoluce se stala mládež, která vytvářela Rudé gardy. Jejich úkolem bylo bránit kult Mao Ce-tunga a likvidovat odpůrce revoluce.
Rudé gardy byly založeny v květnu 1966, jejich organizátorkou byla profesorka Pekingské university Nie Yuanzi. Gardy se šířily po celé zemi. Kritizovaly vedení škol a požadovaly větší vliv mladých na řízení společnosti.
V srpnu 1966 podpořil Rudé gardy Mao Ce-tung, pro kterého byli nadšení mladí lidé ideálním nástrojem v boji proti mocenským konkurentům. Mao Ce-tung oznámil, že pouze mladí nezkažení lidé mohou úspěšně bojovat proti čtyřem přežitkům (staré myšlení, stará kultura, staré obyčeje a staré návyky).
Mao Ce-tung
Působení Rudých gard
Po tomto povzbuzení z nejvyšších míst začaly oddíly mládeže v zelených uniformách terorizovat obyvatelstvo a ničit kulturní památky.
Studentské Rudé gardy mohly pod záminkou likvidace třídních nepřátel (kapitalistů a zpátečníků) v podstatě bez omezení provádět rozsáhlé čistky v armádě, v úřadech, mezi dělníky i inteligencí. Oběti byly ponižovány, mučeny a často i bez soudu zabíjeny. Jako důkaz viny stačila například znalost cizího jazyka, pobyt v zahraničí nebo cizojazyčná kniha. V průběhu výslechů bylo přiznání vynucováno mnoha druhy mučení.
V závěru kulturní revoluce začaly jednotlivé frakce rudých gard bojovat mezi sebou. Pořádek v zemi obnovila až armáda.
Počet obětí kulturní revoluce
Odhady počtu lidských obětí kulturní revoluce v Číně kolísají mezi stovkami tisíc až několika milióny.
Škody na kulturním dědictví a hospodářská situace země
Kulturní revoluce znamenala pro tradiční čínskou kulturu naprostou katastrofu. Památky a starožitnosti z dávných dob, kaligrafie a malby, klasické knihy a písma byly spáleny. Chrámy a sochy byly rozbity. Zpustošeny byly i nejstarší chrámy, které předtím stát chránil jako památky minulosti.
Hospodářství země bylo rozvráceno v důsledku bojů Rudých gard.
Situace po smrti Mao Ce-tunga
Po smrti Mao Ce-tunga v září 1976 nastal boj o moc. Banda čtyř (viz. výše) neuspěla a byla obviněna z uvržení země do chaosu. Její členové byli odsouzeni k vysokým trestům.
Koncem 70. let dvacátého století se stal faktickým vůdcem Číny Teng Siao-pching, který stál v čele země až do počátku 90. let. Prosazoval socialistickou tržní ekonomiku, otevřel Čínu světovému trhu a pomohl přeměnit Čínu v jednu z nejrychleji rostoucích ekonomik světa.
Použité zdroje:
http://www.chinaembassy.cz/cze/zggk/t126986.htm
http://www.pametnaroda.cz/anniversary/detail/id/219?locale=cs_CZ
http://hlidacipes.org/cina-skoky-vpred-hladomor-kulturni-revoluce-i-reformy/
2024 ©