Nicholas Winton byl britský makléř, který žil v letech 1909-2015. V letech 1938 a 1939 zachránil 669 židovských dětí z Československa před transportem do koncentračních táborů tím, že jim zajistil odjezd do Velké Británie. Nicholas Winton se narodil v rodině německo-židovského obchodníka Werheimera. V roce 1907 se rodina přestěhovala do Velké Británie a změnila své příjmení na Winton. Po ukončení základní školy studoval Nicholas Winton na internátní škole. Po maturitě pracoval v bankách v Londýně, v Hamburku, v Berlíně a v Paříži. Na začátku třicátých let se vrátil do Velké Británie.
Během druhé světové války sloužil Nicholas Winton u RAF (vojenské letectvo britských ozbrojených sil), kvůli slabšímu zraku pracoval v administrativě. Po válce opět pracoval v bankovnictví ve Velké Británii. Zemřel v roce 2015 ve věku 106 let.
Záchrana židovských dětí
Poté, co se v Německu v roce 1933 dostali k moci nacisté v čele s Adolfem Hitlerem, vzniklo několik dobrovolnických organizací, které pomáhaly pronásledovaným lidem emigrovat z Německa. Později pomáhaly i lidem z Rakouska a z částí Československa, které byly postoupeny Německu na základě Mnichovské dohody (září 1938).
Dobrovolnické organizace poskytovaly pronásledovaným lidem finanční pomoc. Kromě toho vyjednávaly s úřady států, které byly ochotné uprchlíky přijmout. Po křišťálové noci (protižidovský pogrom v listopadu 1938) si lidé, kteří pracovali v dobrovolnických organizacích, uvědomili, že Židé jsou pod vládou nacistů v přímém ohrožení života. Rozhodli se proto zachránit alespoň dětí tím, že jim najdou adoptivní britské rodiny.
V prosinci 1938 učitel Martin Blake, jeden z pracovníků Britstského výboru pro uprchlíky z Československa (British Committee for Refugees from Czechoslovakia, BCRC) požádal Nicholase Wintona, který byl jeho přítelem, aby pomohl organizovat dětské transporty. Pro každé dítě do sedmnácti let bylo třeba najít náhradní rodinu ve Velké Británii a zajistit peníze na kauci ve výši asi padesáti liber. Potom už nebyl problém získat pro dítě britské vízum a povolení k pobytu.
Vznikla Dětská sekce BCRC, kterou řídil Nicholas Winton z Londýna. S pomocí své matky a několika dalších dobrovolníků vyhledával adoptivní rodiče, získával příspěvky na kauce a vyřizoval adopce u britských úřadů. To všechno dělal vedle své normální práce. V Praze mezitím Trevor Chadwick, vedoucí pražské pobočky BCRC, shromažďoval potřebné dokumenty od rodičů dětí a vyřizoval u německých okupačních úřadů povolení k vycestování.
První dětský transport z Prahy do Velké Británie byl vypraven 14.března 1939, den před obsazením zbytku českých zemí nacistickým Německem. V transportu bylo dvacet dětí. Nejpočetnější dětské transporty byly červnové. Poslední úspěšný dětský transport byl vypraven 2.srpna 1939. Celkový počet zachráněných dětí byl 669. Poslední vlak s 250 dětmi byl vypraven 1.září 1939, ale byl zastaven a poslán zpět, protože tento den vypukla druhá světová válka.
Jen dvacet dětí, které se podařilo odvézt do bezpečí, se po válce setkalo s jedním ze svých rodičů. Pouze pět dětí našlo oba rodiče živé.
Použité zdroje:
https://www.fzo.cz/2849/nicholas-winton/
2024 ©