Na základě Norimberských zákonů byla prováděna rasová diskriminace a genocida v hitlerovském Německu a na územích, které Německo během druhé světové války okupovalo.
Norimberské zákony byly především dva ústavní zákony německého Říšského sněmu, které byly přijaté dne 15.9.1935 v Norimberku, a to zákon o říšském občanství a zákon na ochranu německé krve a německé cti. K těmto zákonům lze obsahově přiřadit i další zákonné úpravy, které obsahovaly nástroje k persekuci „rasově méněcenného obyvatelstva“, např. zákon o zdravém manželství.
K realizaci Norimberských zákonů byla postupně vydávána prováděcí nařízení. První z nich bylo vydáno 14.11.1935 a bylo zde vymezeno, kdo má být pro potřebu daných zákonů považován za Žida nebo židovského míšence.
Zákon o říšském občanství
Zákon o říšském občanství odlišil státní příslušnost a říšské občanství. Politická a jiná práva byla výslovně spojována jen s říšským občanstvím. Státní příslušníka naopak zákon chápal jako Říši zvláště zavázané za poskytovanou ochranu.
Občanem Říše se mohl stát pouze Němec nebo jiný státní příslušník s „příbuznou krví.“ Znamenalo to, že Židé přestali být německými občany.
Zákon o říšském občanství byl do roku 1943 postupně doplněn o třináct prováděcích nařízení, která postupně zbavovala Židy veškerých občanských práv.
Zákon o říšském občanství
§ 1
(1) Státním příslušníkem je ten, kdo náleží do ochranného svazku Německé říše a je jí za to zvláště zavázán.
(2) Státní příslušnost se získá podle ustanovení zákona o říšské a státní příslušnosti.
§ 2
(1) Říšským občanem jest pouze státní příslušník německé nebo příbuzné krve, který dokazuje svým chováním, že je ochoten a schopen věrně sloužit německému národu a říši.
(2) Říšského občanství se nabývá propůjčením listiny o říšském občanství.
(3) Říšský občan je jediným nositelem v zákonech stanovených plných politických práv.
Zákon na ochranu německé cti a německé krve
Zákon na ochranu německé cti a německé krve především zakazoval uzavírání manželství mezi Židy a „ne-Židy“. Neuznával ani uzavření takových sňatků v cizině. Zákon zapovídal i mimomanželské vztahy mezi Židy a „ne-Židy“. Židé také nesměli „ne-Židy“ zaměstnávat.
Zákon o ochraně německé krve a německé cti
§ 1
(1) Sňatky mezi židy a státními příslušníky německé nebo druhově příbuzné krve jsou zakázány. Manželství uzavřená proti tomuto zákonu jsou neplatná, i když byla k obcházení zákona uzavřena v cizině.
(2) Žalobu na prohlášení manželství za neplatné může podat pouze státní návladní.
§ 2
Mimomanželský styk mezi židy a státními příslušníky německé nebo druhově příbuzné krve je zakázán.
§ 3
Židé nesmějí ve své domácnosti zaměstnávat státní příslušníky německé nebo druhově příbuzné krve mladší 45 let.
Prováděcí nařízení pro posouzení příslušnosti konkrétní osoby mezi Židy
Toto provádějí nařízení bylo vydáno 14.11.1935. Nacisté neměli, a ani nemohli mít k dispozici žádný spolehlivý vědecký prostředek pro zjišťování, zda je daná osoba Žid. Pro určení židovského původu podle norimberských zákonů byla rozhodující příslušnost prarodičů k židovské náboženské obci. Plný Žid byl každý, kdo měl alespoň tři židovské prarodiče.
Velice komplikovaná byla kategorizace tzv. míšenců. Míšenci prvního stupně (položidé) byli ti, kdo měli dva židovské prarodiče a k datu vydání norimberských zákonů nebyli členy židovské náboženské obce, ani nežili v manželství se židem. V opačném případě byli považování za plné židy.
Míšenci prvního stupně měli sice obdobná práva jako němečtí občané, ale vztahovala se na ně určitá omezení. Například směli uzavřít manželství pouze s míšencem prvního stupně. Pro uzavření manželství s Němcem nebo s míšencem druhého stupně potřebovali zvláštní výjimku.
Míšenci druhého stupně byli všichni, kteří měli jednoho židovského prarodiče. Platila pro ně sice některá omezení ve výběru povolání, ale obecně platilo, že cílem byla jejich integrace do německé společnosti. Proto byli také např. odváděni do německé armády.
Děti ze smíšených manželství
Další složitá nařízení se zabývala otázkou, do které z výše jmenovaných kategorií patří děti, které se narodily ve smíšených manželstvích nebo z manželství mezi míšenci.
Nařízení k zákonu o říšském občanství
§ 2
(2) Židovským míšencem je ten, kdo pochází od jednoho nebo dvou prarodičů, podle rasy plně židovských, není-li podle § 5, odst. 2, židem. Za plně židovského se bez dalšího pokládá prarodič, když příslušel k židovskému náboženskému společenství.
§ 5
(1) Židem je ten, kdo pochází při nejmenším od tří prarodičů, podle rasy plně židovských. Platí (tu) § 2, odst. 2, věta 2.
(2) Za žida se také pokládá státní příslušník, je-li židovským míšencem, pocházejícím od dvou plně židovských prarodičů,
a) když v době vydání zákona příslušel k židovskému náboženskému společenství nebo potom do něho byl přijat,
b) když v době vydání zákona byl v manželství se židem nebo potom do něho vstoupil,
c) když pochází z manželství se židem ve smyslu odstavce 1, jestliže bylo toto manželství uzavřeno za účinnosti zákona o ochraně německé krve a německé cti ze dne 15. září 1935,
d) když pochází z mimomanželského styku se židem ve smyslu odstavce 1 a narodil se nemanželsky po dni 31. července 1936.
Použité zdroje:
http://www.moderni-dejiny.cz/clanek/norimberske-zakony-z-roku-1935/
http://www.holocaust.cz/dejiny/udalosti/norimberske-zakony-1935/
http://www.vzdelavaci-institut.info/?q=system/files/Norimberske_zakony.pdf
2024 ©