Jihovýchodní anatolský projekt

V sedmdesátých letech minulého století začalo Turecko budovat gigantický systém vodohospodářských staveb. Jedná se o Jihovýchodní anatolský projekt, regionální rozvojový projekt turecké vlády na vybudování systému 22 přehrad a 19 vodních elektráren na řekách Eufrat a Tigris. Součástí projektu je i vybudování systémů na zavlažování zemědělské půdy. Cílem je ekonomicky oživit velmi zaostalý jihovýchod Turecka.

Projekt vyvolává znepokojení u států na dolním toku Eufratu a Tigridu – u Sýrie a Iráku. Tyto země se obávají omezení průtoku a znečištění obou řek. 

Řeka Eufrat

Eufrat je největší řeka Blízkého východu. Protéká Tureckem , Sýrií a Irákem. Její délka od soutoku zdrojnic je 2 760 km (od pramene Muratu 3065 km). Povodí zaujímá plochu 673 000 km². Průměrný roční průtok Eufratu, měřeno v iráckém městě Hit, činí přibliţně 32 miliard m³.

Řeka vzniká soutokem zdrojnic Karasu a Murat, které pramení v Arménské vysočině. Na horním toku má převážně horský charakter. Poté v hluboké dolině protíná pouštní planinu Sýrie a severní Mezopotámie. Pod městem Hit vtéká do Mezopotámské nížiny, která je tvořena říčními nánosy. Na dolním toku se slévá s řekou Tigris a vytváří řeku Šatt al-Arab, která ústí do Perského zálivu.

Řeka Tigris

Tigris je řeka v Turecku a Iráku a také částečně tvoří jejich hranici se Sýrií. Je 1750 km dlouhá. Povodí má rozlohu 258 000 km². Měřeno v iráckém městě Kut, průměrně proteče Tigridem asi 31 miliard m³ ročně.

Řeka pramení ve Východní Anatolii, protéká přes planinu Džezire a značnou částí Mezopotamské nížiny. V Iráku se stéká s  Eufratem a vytváří s ním řeku Šatt al-Arab, která se nedlouho poté vlévá do Perského zálivu.

Turecko

Eufrat a Tigris v Turecku pramení a získávají zde značné množství své vody. Turecko tedy ovládá horní toky obou řek. Postavení Turecka posiluje i skutečnost, že je ze všech států povodí nejvyspělejší a je členem Severoatlantické aliance. Díky poměrně velkému množství srážek a řadě dalších stálých toků není Turecko na Eufratu a Tigridu tak závislé jako země na dolním toku. 

Sýrie

V Sýrii je z velké části suché podnebí. Eufrat představuje 80 až 90 procent syrských povrchových zásob vody. Tigris se nachází na hranici Sýrie a je proto využíván pouze místními zemědělci. Kromě toho má Sýrie k dispozici i podzemní vodu.

Nejvíce vody se v Sýrii spotřebuje v rámci zemědělství, a to až 95 procent. Problémem je nízká efektivita zavlažovacích systémů. 

Irák

V Iráku je většinou suché podnebí, a proto je země velmi závislá na vodách Eufratu a Tigridu. Zemědělská půda, která není zavlažovaná, tvoří pouze 25 % obdělávané půdy. Z hlediska dostupnosti je na tom Irák lépe s řekou Tigris, která získává mnoho vody právě v Iráku.

S využíváním vody Tigridu je však spojeno několik problémů. Na severu země řeka protéká kurdským územím. Pokud by Kurdové získali větší nezávislost, Irák by nad řekou ztratil kontrolu. Problémem je i to, že vody Tigridu obsahují mnohem více soli než vody Eufratu, proto jsou méně vhodné pro zavlažování. Z těchto důvodů je většina iráckýh zavlažovacích systémů podél řeky Eufrat.

Problémem jsou irácké zavlažovací kanály a metody, které jsou málo účinné. Tisíce let zavlažování navíc způsobily salinitu půdy, která snižuje její úrodnost. 

Cíl projektu

Jihovýchodní anatolský projekt je rozvojový projekt, jehož základním cílem je zlepšení životních podmínek a zvýšení příjmů obyvatel. Projekt se týká devíti provincií Jihovýchodní Anatolie.

Původně projekt zahrnoval pouze zavlažování a výrobu vodní energie. Na konci 80. let byl transformován v široko-sektorový sociální a ekonomický rozvojový program, který se týká také infrastruktury, lesnictví, vzdělání a zdraví. Důraz je kladen na udržitelný rozvoj. Část projektu týkající se vodních zdrojů počítá s výstavbou 22 přehrad a 19 vodních elektráren, které mají zavlažovat půdu o rozloze 1,82 milionů ha a vyrobit ročně 27 miliard kWh. 

Dopady projektu na řeky Eufrat a Tigris

Podle oficiálních údajů projektu, dokončené turecké zavlažovací projekty by znamenaly roční čerpání 9 až10 km³ vody z Eufratu a 3,7 až 5,6 km³ z Tigridu. Jiní experti však uvádějí, že projekt by mohl po dokončení čerpat až polovinu průtoků obou řek.

Světová banka uvádí, že se průtok Eufratu v Iráku snížil z průměrných 30 – 35 miliard m³ ročně mezi léty 1932 až 1970 na 19 – 21 miliard m³ v letech 1971 až 2003, přitom v druhém období někdy dosahoval pouze 10 miliard m³. Předpokládá se, že po dokončení všech tureckých a syrských projektů klesne průměrný průtok řeky v Iráku na pouhých 9 miliard m³ a v obdobích sucha dokonce ještě níže. 

Koflikty mezi státy

Projekt způsobil několik vážných krizí mezi Tureckem, Sýrií a Irákem. Sýrie protestovala v roce 1986 během plnění turecké přehrady Karakaya. Další konflikt vznikl při naplňování Atatürkovy přehrady na začátku roku 1990, kdy Turecko na měsíc téměř přerušilo tok řeky Eufrat. Protestovala proti tomu Sýrie i Irák.

Sýrie a Irák kritizovaly Turecko za způsobení nedostatku vody v následujících letech několikrát. Sýrie obviňovala Turecko také z vypouštění kontaminované vody zpět do řeky, což vedlo ke zvýšenému výskytu cholery v Sýrii.  

Použité zdroje:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Eufrat

http://www.amo.cz/voda-na-strednim-vychode-a-role-turecka/

https://docplayer.cz/8740170-Jihovychodni-anatolsky-projekt-a-jeho-mezinarodni-dopady.html