Československé legie byly jednotky zahraničního vojenského odboje v období první světové války. Název Československé legie vznikl až po válce, za války se používalo označení revoluční dobrovolná vojska, později zahraniční československá vojska. Vojska začala vznikat už v roce 1914 z dobrovolníků, kteří se hlásili především do carské armády v Rusku.
Počet legionářů
Kancelář československých legií uváděla k říjnu 1932 následující údaje o počtu legionářů. "Ostatní" jsou vojáci československých legií, kteří buď nebyli řádně propuštěni nebo se přihlásili až po 28.říjnu 1918.
|
Rusko |
Francie |
Itálie |
Celkem |
|
|
Legionáři |
60 109 |
9 367 |
19 225 |
88 701 |
|
Ostatní |
10 913 |
2 479 |
7 510 |
20 902 |
Československé legie v Rusku
Československé legie v Rusku bojovaly nejprve proti rakousko-uherské armádě a německé armádě na Ukrajině. Po Říjnové revoluci (rok 1917) bojovaly na straně Bílé armády proti Rudé armádě. Československé legie se vyznamenaly v bitvě u Zborova 2.července 1917. Tato bitva byla součástí posledního pokusu ruské armády o ofenzívu.
Bílá armáda, jinak také Bělogvardějci byli vojenští odpůrci bolševické vlády v Rusku, kteří během Říjnové revoluce a občanské války (1918 až 1920) bojovali proti Rudé armádě. Jejich cílem bylo obnovení carství.
Rudá armáda byla armáda bolševického Ruska (1918 až 1922) a poté Sovětského svazu (1922 až 1946). Z pověření Rady lidových komisařů ji v lednu 1918 založil Lev Davidovič Trockij. Pomohli mu přitom bývalí důstojníci carské armády.
Po Říjnové revoluci, kdy se v Rusku dostali k moci bolševici, rozhodlo vojenské vedení států Dohody, že začne legie přesunovat na západní frontu. Státy Dohody (Spojené království, Francie a Rusko) tvořily koalici, která během první světové válka bojovala proti Centrálním mocnostem. Po vypuknutí války se k nim připojila Itálie, USA, Srbsko a další země.
Ústřední mocnosti (též Centrální mocnosti) byl blok mocností, který původně tvořily Německo, Rakousko-Uhersko a Itálie. Později spolek opustila Itálie a naopak se přidala Osmanská říše a Bulharsko.
Brestlitevský mír
V březnu 1918 uzavřely v Brestu Litevském Ústřední mocnosti s bolševiky Brestlitevský mír. Jednalo se o mírovou smlouvu, která potvrzovala vítězství Ústředních mocností na východní frontě během první světové války. V této mírové smlouvě se Sověti mimo jiné zavázali nestrpět na svém území vojenské oddíly, které byly nepřátelské Ústředním mocnostem. To se týkalo i Československých legií.
Tomáš Garrigue Masaryk rozhodl o odsunu vojsk po transsibiřské magistrále a kolem světa na bojiště do Francie. V březnu 1918 byla uzavřena Perzenská dohoda mezi bolševiky a Národní radou v Moskvě, která hájila zájmy Legií.
Tomáš Garrigue Masaryk
Dohoda zaručovala Legiím zásobování, průjezd Sibiří do Vladivostoku a odvoz do Francie. Výměnou za to Legie souhlasily s předáním všech těžkých zbraní a většiny kulometů a pušek. Legie také musely souhlasit s agitací československých bolševiků pro vstup mužů z Legií do Rudé armády.
Penzenská dohoda však byla ze strany bolševiků porušována. Většinu vlaků bolševici nepustili dál, prováděli časté kontroly a požadovali odevzdání dalších a dalších zbraní. Tím ohrožovali zajištění bezpečnosti vlaků. Bolševici odmítali dodávat legionářům zakoupené potraviny atd.
Na začátku května 1918 se situace zhoršila. Trockij rozhodl, že jednotky Legií, které ještě nejsou ve Vladivostoku, z Ruska neodjedou. Tyto jednotky měly být rozpuštěny a vojáci měli být začleněni do Rudé armády. Ti, kteří by vstup do Rudé armády odmítli, měli být nasazeni na nucené práce v průmyslu.
Lev Davidovič Trockij
Dne 20.května 1918 začal první sjezd Československých legií na Rusi. Zvolení zástupci vojáků rozhodli, že nebudou poslouchat rozkazy Rady, pokud budou v rozporu s odjezdem do Vladivostoku. Ve stejný den večer nechal Trockij zatknout předsedu Národní rady v Moskvě Prokopa Maxu. Přinutil ho odeslat telegram s příkazem k odzbrojení a vložení důvěry v bolševiky a Rudou armádu.
Legie oznámily, že jejich vedení převzal zvolení Provizorní výkonný výbor. Tvořily ho velitelé pluků Gajda, Čeček a Vojcechovský, 4 členové Rady a 4 zvolení zástupci vojáků legií. Trockij dal rozkaz, aby byly Legie rozpuštěny nebo zničeny. Dne 25.května vypukly boje. Bolševici zaútočili proti československému vlaku na stanici Marianovka blízko města Omsk.
Transsibiřská magistrála
V noci začal protiútok Legií. Legionáři zaútočily na kasárny a sklady bolševiku. Po vyzbrojení převzali kontrolu nad klíčovými body Transsibiřské magistrály a postupně dobyli všechna velká města Sibiře.
Přes vojenský odpor bolševiků došlo k přesunu dalších jednotek přes Sibiř do Vladivostoku. Legionářům se podařilo udržet magistrálu průjezdnou. Jednotky Československého sboru byly rozmístěny od Penzy (ruské město v Povolží) až po Vladivostok (8 tisíc km).
Plavba do Evropy
Z Vladivostoku se legionáři na spojeneckých lodích dopravili do Československa. Celkem bylo z Vladivostoku vypraveno 36 transportů (v období od 15.ledna 1919 do 2.září 1919). Spojenci poskytli 21 lodí. Byly použity i první československé lodě, které zakoupil TECHOD (technické oddělení legií) v Japonsku.
Směr plavby vojenských transportů byl dvojí. Buď lodě pluly kolem čínských, indických a arabsko-egyptských břehů (přes Suezský průplav) do italského Terstu. Transporty většinou volily tuto cestu.
Nebo lodě pluly kolem Japonska, přes Tichý oceán, Panamským průplavem, přes Atlantský oceán do Evropy. A nebo legionáři cestovali lodí přes Tichý oceán a potom jeli vlakem z Vancouveru přes celou Kanadu nebo ze San Francisca přes Spojené státy k Atlantskému oceánu. Jejich cesta potom pokračovala lodí přes Atlantský oceán do některého z přístavů ve Francii, Itálii nebo v Německu.
Použité zdroje:
2024 ©