Na počátku dvacátého století bylo Rusko jednou z nejzaostalejších zemí Evropy. V 19. století se car Alexandr II. pokusil zemi reformovat. Provedl reformy soudnictví, armády, územní správy a také zrušil nevolnictví. Ale jeho nástupce Alexandr III. opět nastolil autokratický styl vlády.
Nejbouřlivějším obdobím si Rusko prošlo za vlády cara Mikuláše II., který vládl v letech 1894 až 1917. V roce 1905, po po porážce Ruska ve válce s Japonskem, vypukla první ruská revoluce. Tuto revoluci car potlačil, velkým ústupkem ale byl vznik Státní dumy, která měla plnit roli parlamentu. Ve skutečnosti však pokračovalo carské samoděržaví.
Postupně však v Rusku vznikaly politické strany. Nejdůležitější byli Kadeti, kteří byli liberální stranou, Eseři, kteří zastupovali zájmy zemědělců, a Sociální demokraté, kteří zastupovali dělníky. V této straně vznikly dvě silné frakce, a to reformní menševici a radikální bolševici.
Po vypuknutí první světové války došlo v Rusku k ekonomickému rozvratu, který byl doprovázen i neúspěchy ruských vojsk na frontě. Obyvatelstvo se dostávalo do stále větších potíží, což vedlo k nespokojenosti s dosavadním politickým zřízením.
Car Mikuláš II. nedokázal zemi účinně vládnout, protože byl pod vlivem Grigorije Jefimoviče Rasputina. Problémy se vyhrotily v roce 1916, kdy neustále probíhaly stávky a demonstrace, stále častěji se objevovala dezerce ve vojsku.
Únorová revoluce
Po celý únor 1917 probíhaly v hlavním městě Ruska Petrohradě, ale i v jiných ruských městech, demonstrace. Lidé požadovali ukončení války a zlepšení hospodářské situace.
Car Mikuláš II., který celé bouřlivé období strávil mimo Petrohrad, byl svržen a byla vyhlášena republika. Po únorové revoluci pomalu začal v Rusku proces demokratizace a liberalizace země. Problémy s vedením války a hospodářskou situací se ale řešit nedařilo.
Po únorové revoluci panovalo v Rusku dvojvládí. Oficiální vládou byla prozatímní vláda. Druhým centrem moci ale byly sověty a zejména Nejvyšší sovět dělnických a rolnických zástupců, kterému byly místní sověty podřízeny. Sověty nejprve ovládali Menševici a Eseři, později v nich získali převahu Bolševici.
V dubnu 1917 se z exilu ve Švýcarsku do Ruska vrátil Vladimir Iljič Lenin. Jeho návrat byl podporován (a to i finančně) Němci, kteří doufali, že Lenin přispěje k odstoupení Ruska z války. Díky tomu by Němci ztratili nepřítele na východě a mohli by se plně věnovat bojům na západní frontě. Lenin byl zastáncem revoluční změny společnosti.
V červenci 1917 se prozatímní vláda snažila rozhodnout vývoj na frontě vedením ofenzívy, která však byla neúspěšná. Vláda cítila silný tlak ze strany bolševiků a zahájila proti nim kampaň. Byly vydány zatykače na bolševické vůdce. Lenin znovu emigroval, tentokrát do Finska. Protibolševickou kampaní končí dvojvládí, sověty přestaly být opozicí Prozatímní vlády.
Vliv bolševiků začal postupně narůstat, vznikaly tzv. rudé gardy. Lenin připravoval program revoluce, ozbrojeného povstání a převzetí politické moci bolševiky. Prozatímní vláda připravovala opatření proti povstání, vydávala zatykače a zakazovala bolševický tisk, svolávala také do Petrohradu věrné vojenské jednotky kozáků a junkerů.
Bolševická revoluce
Revoluce začala 7. listopadu 1917 (podle ruského kalendáře 25. října). Rudé gardy obsadily důležité body v Petrohradě (nádraží, mosty atd.). Pozdě večer byl dobyt Zimní palác, který byl sídlem prozatímní vlády.
Město Petrohrad se dostalo do rukou bolševických povstalců. Ministři prozatímní vlády byli zatčeni, premiér Kerenskij se dostal v přestrojení pryč z Ruska.
Ve dnech 7. až 9. listopadu nepřetržitě zasedal „II. všeruský sjezd sovětů“, který se stal nejvyšším orgánem Ruska a který se bolševikům podařilo ovládnout, ačkoliv v něm původně neměli většinu. Sjezd ustavil tzv. dělnicko-rolnickou vládu v čele s Vladimírem Iljičem Leninem., která ještě na sjezdu přijala Dekret o míru (jednostranné zastavení vojenských operací v 1. světové válce a návrh jednání o míru bez anexí a kontribucí) a Dekret o půdě (konfiskace půdy ze zákona, půda následně rozdělena mezi rolníky).
Vznikla tajná policie – Čeka. Byla založena Felixem Dzeržinskim na Leninův popud v prosinci 1917. Čeka získala mimosoudní pravomoci, tj. právo stanovit výši trestu bez projednání případu před soudem. Byla první ze série tajných policií v Sovětském Rusku.
Občanská válka v Rusku
Ruská občanská válka vypukla ihned po bolševické revoluci v roce 1917. Na jedné straně stáli tzv. rudí (bolševická Rudá armáda), proti nimž bojovali tzv. bílí (bývalí carští důstojníci, kozáci).
Stranu bílých finančně a materiálně podporovali mocnosti Dohody. Vojensky se do boje proti rudým zapojily na Sibiři i československé legie, které dočasně ovládly transsibiřskou magistrálu a s ní i podstatnou část Ruska. V roce 1919 vypukla proti Rudé armádě i četná rolnická povstání, která ale bolševická vláda dokázala potlačit.
Občanská válka skončila v roce 1922 porážkou bílých. Rusko bylo válkou naprosto zničeno, zemi zasáhl v zimě v letech 1921 a 1922 hladomor. Průmyslová i zemědělská výroba v zemi poklesla oproti předválečnému stavu o 90 procent Bolševici nakonec dokázali upevnit svou moc, což vedlo k vyhlášení Sovětského svazu v roce 1922.
Civilnímu obyvatelstvu přinesla občanská válka nezměrné strádání a utrpení. Spolu s padlými vojáky si vyžádala asi 10 až 17 milionů obětí, tedy mnohonásobně více, než činily ztráty Ruska v první světové válce.
Použité zdroje:
https://www.dejepis.com/ucebnice/ruske-revoluce/
https://www.totalita.cz/vysvetlivky/vrsr.php
https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-evropa-rusove-ste-kulatiny-revoluce-neslavi-40050872
2024 ©