Hladomor na Ukrajině

Napsal Markéta (») v sobotu 4. 6. 2022 v kategorii Historie, přečteno: 669×

Hladomor na Ukrajině trval od dubna 1932 do listopadu 1933. Na jaře 1933 dosáhl svého vrcholu. Nevíce byly postiženy dnešní Poltavská, Sumská, Charkovská, Čerkaská, Kyjevská a Žytomyrská oblast.

Politika násilné kolektivizace

Jednou z mnoha příčin této národní tragedie byly nereálné cíle, kterých se sovětské vedení snažilo dosáhnout během první pětiletky. Hlavní problém sovětského hospodářství tehdy spočíval v naprostém nedostatku moderního průmyslového vybavení velkých závodů, které se za valuty nakupovalo v zahraničí. Nejdůležitější zdroj finančních prostředků představoval export obilí. Proto už v zimě 1927 – 1928 vypukla v Sovětském svazu obilní krize.

V podmínkách volného trhu neměli zemědělci zájem prodávat obilí státu. Cestu z této krize Stalin spatřoval v násilném skupování obilí a v uskutečnění kolektivizace zemědělství. Kolektivní hospodářství mělo do budoucna zajišťovat dostatek obilí určeného na vývoz.

V roce 1929 rozhodl ústřední výbor Komunistické strany SSSR o provedení kolektivizace. Ukrajina jako stěžejní dodavatel obilí na trh zaujímala v těchto plánech zvláštní místo, neboť se měla stát příkladem kolektivního hospodáření.

Vesničané však nechtěli vstupovat do kolchozů, dívali se na ně jako na nerozumný výmysl. Běžným jevem se proto stávaly výhružky, pomluvy a vydírání. Ten, kdo přesto nemínil do kolchozu vstoupit, byl považován za nepřítele sovětské vlády.

Jedním z hlavních cílů kolektivizace se stala likvidace kulaků jako třídy. Slovem kulaci byli označováni bohatší sedláci. Rolníci, kteří odmítali kolektivizaci, byli zastřeleni nebo byli deportováni na Sibiř.

Vznik kolchozů vnesl naprostý chaos do zemědělské produkce. Kolchozy nebyly schopny splnit požadované dodávky obilí.

„Zákon o pěti klasech“

V srpnu 1932 Sovětský ústřední výkonný výbor a Rada lidových komisařů SSSR schválily nařízení „O ochraně majetku státních závodů, kolchozů i družstev a posílení společného socialistického vlastnictví“.

V souladu s tímto zákonem se krádež kolchoznického majetku trestala zastřelením, za polehčujících okolností uvězněním minimálně na deset let. Za krádež se považoval i pokus přinést domů ze střeženého pole trochu obilí.

V národním povědomí toto opatření utkvělo jako „zákon o pěti klasech“.

Molotovova speciální výběrčí komise

Na podzim roku 1932 přijela do Charkova speciální výběrčí komise v čele s Molotovem a Kaganovičem. Na provádění rekvizic bylo na vesnice vysíláno vojsko a policie, kterým v práci pomáhaly úderné brigády vytvořené z místních aktivistů.

Vybaveni dlouhými na jednom konci zaostřenými železnými tyčemi sloužícími jako sonda prohledávali domy, stodoly a dvory, aby zabavili ukryté obilí. Rolníkům bylo zabavováno nejen obilí, ale i dobytek, mouka, zelenina nebo osivo na příští rok.

Průběh hladomoru

Důsledkem toho bylo vypuknutí hladomoru. Úmrtnost rostla na Ukrajině neuvěřitelnou rychlostí. Hladomor si vyžádal nejvíce obětí mezi dospělými muži a dětmi. Muži se snažili navzdory všemu sehnat obživu pro své rodiny, proto umírali vysílením jako první. Třetinu obětí hladomoru tvořily děti. Ve vesnicích se zavíraly školy, protože nebyli žáci ani učitelé.

Lidé jedli myši a krysy, kůru ze stromů, mech a trávu. Rozšířil se kanibalismus.

Lidé se snažili krást potraviny ze státních zásob, které byly uloženy ve střežených skladech. Když byl někdo při kráděži přistižen, byl na místě popraven. Pole byla často obehnána ostnatými dráty a střežena příslušníky NKVD s puškami.

Bolševici zabránili mezinárodním organizacím v pomoci hladovějícím, s tím, že žádný hladomor na Ukrajině neexistuje.

Uzavření Ukrajiny

Od ledna 1933 bylo území Ukrajiny obklíčeno vojenskými jednotkami, aby se zabránilo odchodu rolníků, kteří hledali jídlo, do jiných částí Sovětského svazu. Kdo se odvážil překročit hranice, byl zastřelen.

Byl zaveden zákaz prodeje vlakových jízdenek Ukrajincům. Pozemní komunikace byly zataraseny speciálními policejními oddíly a místními aktivisty.

Počet obětí hladomoru

Počet mrtvých se odhaduje v rozmezí od 4 do 9 milionů. Při započítání nepřímých obětí byl hladomor příčinou úmrtí přibližně 14 milionů lidí. Za nepřímé oběti se považují úmrtí v důsledku fyzického vyčerpání, zvýšená úmrtnost na běžné nemoci, otravy, kanibalismus, sebevraždy atd.