Kolektivizace zemědělství v Sovětském svazu

Napsal Markéta (») v úterý 23. 4. v kategorii Historie, přečteno: 33×

Ve 20. letech dvacátého století bylo v Sovětském svazu zhruba 25 milionů rolnických hospodářství. Úroveň zemědělství byla velmi primitivní a zaostalá.

Důvod kolektivizace

Kolektivizace se stala nástrojem financování idustrializačního programu. Do země bylo pro industrializační plán nutné dovážet průmyslové zboží a technické znalosti. Zdrojem financí byl prodej obilí do zahraničí.

Třídy na vesnici

Lenin rozděloval obyvatele venkova na tři třídy: kulaci – protiklad buržoazie, střední rolníci – obdoba maloburžoazie a chudí rolníci – vesnický proletariát

Kulaci

Podle bolševiků kulaci vykořisťovali chudé rolníky. Bolševicci považovali za kulaky všechny rolníky, kteří systematicky využívali nájemné práce, vlastnili mlýn, vyráběli máslo, zabývali se obchodem atd.

Průběh kolektivizace

Kolektivizace začala v roce 1929, kdy strana motivovala stranické aktivisty, aby zahájili masovou kolektivizaci ve vybraných oblastech. Stát však pro kolchozy nevytvořil ani materiální, ani organizační základy pro modernizaci a zvýšení produkce.

Byly zaváděny dva přípustné typy zemědělských podniků: kolchozy (forma kolektivního vlastnictví) a sovchozy (forma státního podniku).

Na usnesení ÚV VKS z ledna 1930 se rozhodlo o zrušení původního plánu kolektivizace 20 procent hospodářství. Jako cíl byla stanovena plná kolektivizace v co nejkratším čase.

Docházelo k povstáním rolníků, kteří odmítali kolektivizaci. Rolníci ničili svůj majetek. Byly vybity 4 mil. koní a poraženo 14 mil. kusů dobytka.Kulaci tak jednali, aby se dostali do nižší střední třídy kulaků, nebo jednoduše dobytek nechtěli dát kolchozům. Běžné byly tvrdé zásahy milice.

Hladomor v letech 1932 a 1933

Na venkově vládl chaos a od sklizně roku 1932 do následujícího podzimu postihl zemi hladomor. Přestože od roku 1931 objem sklizně klesal, Stalin zvyšoval export obilí. Na podzim 1932 bylo vybráno pouze 60 procent naplánovaného množství obilí, to bylo stranou vyhodnoceno jako sabotáž. Úřady začaly rolníkům, kteří neměli obilí, zabavovat i zbylé potravinové zásoby.

Hladomor dosáhl katastrofálních následků. Zasáhl především Povolží, Ukrajinu, Kazachstán a severní Kavkaz. Nejhorších stádií dosáhl hladomor na Ukrajině. Lidé, umírající hladem, jedli psi a kočky. Byly zaznamenány případy kanibalismu., kdy lidé jedli své děti nebo spoluobčany. Přesný počet obětí není znám, ale odhaduje se na 6 až11 milionů lidí.

Pasportizace v roce 1933

V souvislosti s násilnou kolektivizací a nedostatkem potravin na venkově čelila strana přílivu rolníků do měst. Roku 1933 byla zavedena pasportizace, kdy každý obyvatel města s potvrzením od zaměstnavatele dostal pas a kdokoli bez něj byl pokutován a z města vyhoštěn.

Pasportizace snížila počet obyvatel Moskvy o 215 000 lidí a Leningradu o 476 000 lidí. Pasy byly vydány asi 27 milionům občanů. Ostatní obyvatelé Sovětského svazu nesměli opustit své bydliště.

Represe proti kulakům

Formou represe pro kulaky nebo pro režim nepohodlné osoby bylo jejich poslání do pracovních táborů nebo vysídlení. Opatření se vždy týkala i celé rodiny kulaka. Během první pětiletky (1929-1934) došlo k vysídlení asi 1,8 milionu lidí.

Kampaň proti náboženství

Součástí kolektivizace byla také kampaň proti náboženství. Bolševická strana zestátňovala majetek církve a snažila se o přeměnu Ruska v ateistický národ. Se vznikem kolchozů byly v dané oblasti vždy současně zavřeny kostely. Kněží byli stíháni stejně jako kulaci.

Ukončení násilné kolektivizace

Za skončení násilné kolektivizace je možné považovat instrukce Stalina a Molotova z 8. května 1933, kde se zakazují další masové represe na venkově. Údajní třídní nepřátelé na vesnici byli zničeni a situace tudíž již nevyžadovala ostré formy represí. Deportace v dalších letech stále pokračovaly, ale ve zmírněné formě.

Výsledky kolektivizace

Po ukončení prvního pětiletého plánu v roce 1934 bylo kolektivizováno 71,4 procent vesnických hospodářství, v roce 1937 již 97 procent hospodářství.

Kolektivizací se ve sledovaném období přeměnilo zhruba 25 milionů rolnických hospodářství na 240 000 kolchozů. K tomu lze přičíst méně rozsáhlou síť sovchozů. Podle údajů politbyra bylo celkem rozkulačeno 5-6 milionů osob.

V roce 1932 se dosáhlo u rostlinné výroby pouze 73% stavu roku 1928. U živočišné výroby se jednalo o pokles na pouhých 47 procent úrovně roku 1928. Státní výkup obilí měl ale protichůdný vývoj. I přes klesající sklizeň se státní normy výkupu stále navyšovaly. Z původních 10,3 milionů tun v roce 1928 norma vzrostla na 23,3 milionů tun v roce 1933.

Velký úbytek nastal i ve stavech hospodářského zviřectva. Oproti roku 1929 v roce 1933 ubylo teměř 100 milionů kusů ovcí a koz. U skotu se jednalo o úbytek asi 30 milionů kusů. Počet koní se z 34 milionů kusů zredukoval asi na polovinu a počet prasat z původních téměř 21 milionů kusů klesl na 12 milionů kusů. Za největší příčinu úbytku se považuje protestní vybíjení dobytka zemědělci a zabíjení zvířat v průběhu hladomoru.

Jedním z největších důsledků kolektivizace byla urbanizace, protože přibližně 30 mil. rolníků odešlo do měst. Ve městech tak došlo k poklesu mezd, růstu cenové hladiny a zapojení žen do pracovního procesu.

Životní úroveň obyvatel Sovětského svazu klesla. Byla omezena osobní svoboda, došlo k připoutání rolníků k půdě. Soukromé vlastnictví bylo zlikvidováno, celé sociální vrstvy byly deportovány do pracovních táborů.