Volyňský masakr

Napsal Markéta (») v neděli 3. 3. 2019 v kategorii Historie, přečteno: 2519×

Volyňský masakr je označení pro masové vraždy, které byly spáchány od února 1943 do února 1944 v oblasti Volyně. Tyto vraždy spáchali členové Ukrajinské povstalecké armády (UPA) s aktivní podporou místního ukrajinského obyvatelstva.

Ukrajinská povstalecká armáda, která vznikla v říjnu 1942, byla ozbrojená jednotka Organizace ukrajinských nacionalistů, přesněji řečeno frakce Stepana Bandery (OUN-B). Její příslušníci byli proto zjednodušeně označováni jako banderovci.V letech 1943 až 1950 byl vrchním velitelem Ukrajinské povstalecké armády Roman Šuchevyč.

Obětmi volyňské masakru byli především Poláci. Mnohem méně obětí bylo mezi Rusy, Armény, Čechy a příslušníky jiných národností. Vražděni byli však i Ukrajinci, kteří nesouhlasili s politikou Ukrajinské povstalecké armády.

Historikové se nemohou shodnout, kolik Poláků padlo za oběť nelidskému běsnění. Podle některých zemřelo 50 000, jiní badatelé uvádějí údaj 80 000, ale i 100 000 lidí.

Pozadí událostí

Dne 28.září 1939 byl podepsán pakt, který potvrzovat spolupráci mezi Německem a Sovětským svazem. Na jeho základě byla Volyň obsazena vojsky Sovětského svazu.

Po napadení Sovětského svazu Německem byla oblast v září 1941 zahrnuta do území nazývaného Reichskommissariat Ukraine. Na začátku roku 1942 byla zahájena likvidace ghett a masové vyvražďování Židů. Místní ukrajinská policie spolupracovala s oddíly německé SS při policejních raziích v ghettech, eskortovala Židy na místa exekuce a také se často zúčastňovala poprav. Na Volyni bylo zavražděno přibližně 150 tisíc Židů.

Průběh masakru

V roce 1943 bylo rozhodnuto o odstranění polské populace tak, aby oblast byla etnicky čistá. Vraždy páchali příslušníci Ukrajinské povstalecké armády ve spolupráci s ukrajinskými rolníky.

Byly popsány tři typy útoků:

- Útoky na jednotlivce a malé skupiny. Šlo o lidí, kteří cestovali do jiných míst nebo pracovali na poli nebo v lese.

- Útoky na polské rodiny, které žily v ukrajinských vesnicích.

- Útoky na velká centra polského osídlení. Tyto útoky vyžadovaly větší soustředění sil. Bylo nutné mobilizovat ukrajinské civilisty, kteří byly vybavení chladnými zbraněmi nebo zemědělskými nástroji.

První masovou vraždou bylo zabití 173 Poláků v polské kolonii Parośla Pierwsza v únoru 1943. V březnu1943 jednotky Ukrajinské povstalecké armády zabily nejméně 179 lidí v Lipnikách. V dubnu1943 jednotka UPA zabila asi 600 lidí v Janowej Dolinie.

Většina vražd byla provedena v létě 1943. K vraždám často docházelo v neděli, protože Ukrajinci využívali skutečnost, že Poláci se sešli na mši v kostele, a kostel obklíčili.

Obyvatelé polské národnosti byli zabíjeni střelbou, sekerami, vidlemi, kosami a srpy, pilami, noži, kladivy a dalšími nástroji. Vraždy byly často provedeny brutálním způsobem, oběti byly před smrtí mučeny.

Krvavá neděle

Za úsvitu 11. července 1943 vojáci UPA koordinovaně zaútočili na polské civilisty v 99 lokalitách, především v regionech horochivském a wlodzimierskim. Bylo zavražděno přibližně 11 tisíc Poláků.

Vrahové se pohybovali ve skupinách – někteří vojáci Ukrajinské povstalecké armády obklíčili vesnici, další ji napadli a oběti shromáždili na jednom místě. Potom oběti zmasakrovali. Do vraždění zraněných a loupení byli zapojeni ukrajinští rolníci. Vojáci UPA se po masakru na jednom místě rychle přemístili do další vesnice, která byla určena k vyhlazení.

Odveta Poláků

Poláci zareagovali na řádění ukrajinských jednotek tvrdě. V odvetě povraždili příslušníci jejich Zemské armády a Národních osvobozených sil tisíce Ukrajinců, především v okolí měst Lublin a Chelm. Nejvyšší odhady uvádějí až dvacet tisíc zabitých Ukrajinců.

Genocida

Polský sejm v roce 2016 ustanovil 11. červenec (výročí tzv. „krvavé neděle“) Národním dnem památky obětí genocidy spáchané ukrajinskými nacionalisty na občanech bývalé II. polské republiky.