Írán

Napsal Markéta (») v neděli 14. 1. v kategorii Současnost, přečteno: 53×

Írán je muslimský stát v Přední Asii. Žije zde 78 milionů obyvatel. Úředním jazykem je perština.

Historie

Írán se rozkládá na území někdejší Perské říše, jednoho z nejmocnějších starověkých státních útvarů. Když v 7. století ovládli region Arabové, ustoupil tradiční perský zoroastrianismus islámu. V Persii poté vládly různé dynastie, většinou cizího původu. Mezi 18. a 19. stoletím se Írán dostal pod vliv evropských mocností, především Ruska a Velké Británie. Ty pak na začátku dvacátého století soupeřily o moc nad územím Íránu kvůli ropě.

Roku 1921 zavedl armádní důstojník Rezá Chán po vojenském převratu armádní diktaturu a později byl zvolen dědičným šáhem. Pod jménem Rezá Šáh Pahlaví se stal zakladatelem poslední íránské dynastie.

Po vítězství islámské revoluce v roce 1979 byl poslední šáh Muhammad Rezá Pahlaví svržen a musel odejít do exilu. Do čele země se dostal charismatický duchovní, ájatolláh Rúholláh Chomejní. Z Íránu se stal teokratický stát, ve kterém má hlavní slovo nejvyšší duchovní.

Obyvatelstvo a náboženství

Polovinu obyvatel Íránu tvoří Peršané, žijí zde také Kurdové, Ázerbajdžánci, Arabové, Židé a velké množství dalších menšinových národů. Nejrozšířenějším jazykem v Íránu je perština, kterou hovoří přibližně dvě třetiny lidí a pasivně jej ovládá většina obyvatel. V perštině také probíhá základní školní výuka.

Státním náboženstvím Íránu je šíitský islám,který vyznává přes 90 procent obyvatel. Přibližně 8 procent obyvatel jsou sunnité a zbývající 1 procento tvoří další náboženské menšiny.

Politický systém

Od revoluce v roce 1979 je Írán islámskou republikou v čele s titulární hlavou státu – prezidentem.

Skutečnou moc v zemi má však v rukou rahbar, tedy duchovní vůdce, kterého volí tzv. Rada expertů na doživotí. Od roku 1989 je duchovním vůdcem Sajjid Alí Chameneí. Duchovní vůdce má právo jmenovat nejvyšší soudce, je vrchním velitelem ozbrojených sil a jmenuje Radu dohlížitelů, instituci, kterou je možné označit za jakýsi ústavní soud s rozšířenými pravomocemi.

Zákonodárnou moc má jednokomorové Islámské poradní shromáždění, jehož 290 členů je voleno obyvatelstvem. Shromáždění je nezávislé na výkonné moci a nelze ho zásahem prezidenta rozpustit. Volební právo mají občané již od 15 let věku. Kromě poslanců a prezidenta se volí ještě 86 členů Rady expertů.

V soudním systému se uplatňuje právo šaría.

Ekonomika

Ekonomika Íránu je závislá na ropě a zemním plynu, jejichž ložiska v Íránu patří k pěti největším na světě.

Íránské hospodářství podléhá z větší části státní kontrole, v soukromých rukou se nacházejí pouze menší podniky. Nejdůležitějším ekonomickým odvětvím je těžební průmysl. Kromě toho mají význam ještě textilní průmysl a produkce cementu a stavebních hmot.

Část rozlohy země (38 procent) je sice zemědělsky využívaná, ale jen díky podzemním umělým zavlažovacím systémům. Vedle pšenice, ječmene, citrusů a cukrové řepy se pěstuje hlavně na export tabák, čaj, pistácie a datle.

Kvůli sankcím západních zemí se Írán musí spoléhat především na obchodní partnery mimo západní civilizační okruh, takže nejvíce obchoduje s Indií, Čínou či Sýrií.

V Iránuje dlouhotrvající inflace,která se v zemi pohybuje okolo padesáti procent. Mnoho tamních obyvatel kvůli tomu čelí chudobě, jsou zadlužení.

Iránský jaderný program

Íránský jaderný program byl spuštěn v 50. letech 20. století za pomoci Spojených států amerických jako součást programu Atomy pro mír. Účast USA a západní Evropy pokračovala až do Íránské islámské revoluce roku 1979, kdy byl sesazen šáh Muhammad Rezá Pahlaví.

Írán tvrdí, že jeho práce na obohacování uranu jsou čistě mírové, ovšem rivalové jako Saudská Arábie a Izrael i vlastní politická opozice to zpochybňují.